Hlavním důvodem, proč jsme se v červnu do Neapole vůbec vydali, byla touha vidět na vlastní oči ikonické Pompeje – město zasypané při katastrofálním výbuchu sopky Vesuv v roce 79 n. l. Druhý den náš plán konečně nastal.
K přepravě z Neapole do Pompejí jsme si zvolili nejjednodušší trasu vlakem. Na to, co nás na nádraží a ve vagónu čekalo, nás ale nemohlo nic připravit. Stejný nápad dostala snad polovina celé Itálie i s davy turistů. Vlak byl od prvního do posledního centimetru neskutečně přecpaný a tlačenka uvnitř byla obrovská. Chvílemi jsem měl opodstatněný strach o naši tehdy šestiletou dcerku, aby ji rozvášněný dav v té mačkanici neublížil. Po přibližně 45 minutách náročné jízdy jsme z přeplněného vagónu konečně vystoupili na čerstvý vzduch a zhluboka si oddechli.
Nekonečné ulice antického světa
Vstupní brána do archeologického areálu se nachází jen kousek od vlakového nádraží a cesta k ní je perfektně a přehledně značená. Po zaplacení vstupního jsme se konečně ocitli uvnitř – a rozloha celého komplexu nám doslova vyrazila dech.
Areál svou velikostí kompletně předčil veškeré moje předchozí představy. Tady by člověk mohl bez problémů bloudit a objevovat celé dny. Ačkoliv jsme mezi antickými ruinami strávili intenzivní více než tři hodiny, zvládli jsme prošlapat a prozkomat odhadem tak třetinu z celé rozlohy.
Největším zážitkem pro nás byla neuvěřitelně zachovalá architektura – budovy s dochovanými zdmi, mozaikami a detailními barevnými freskami, které na stěnách přečkaly celá tisíciletí. V prostoru starověkých římských lázní byly skvěle viditelné původní obklady, dlaždičky i systém vytápění. Všude kolem nás se navíc tyčily stovky kamenných sloupů a prošli jsme si i majestátní amfiteátry, ze kterých na člověka dýchne historie na každém kroku.
Cesta zpět do Neapole už byla naštěstí o poznání klidnější a méně stísněná. Z Pompejí si odvážím obrovský a naprosto pohlcující pozitivní zážitek. Pokud patříte mezi fanoušky historie nebo starověkých civilizací, toto místo je pro vás doslova povinnou zastávkou!
