Náš první velký výlet po Káhirě směřoval přímo do samotného centra města. Z našeho hotelu ve čtvrti Heliopolis jsme se na ikonické náměstí Tahrir rozhodli vyrazit místní městskou hromadnou dopravou.
Autobusy jsou v Káhirě sice extrémně levné, ale už jen samotný úkol najít autobusovou zastávku se ukázal jako pořádná výzva. Nakonec jsme zjistili, že to, co v jízdních řádech vystupuje jako zastávka, je ve skutečnosti jen obyčejná halda suti ležící u silnice. Čekání na konkrétní správnou linku, kterou jsem měl dopředu pečlivě naplánovanou z domova, se rychle ukázalo jako čiré sci-fi. Můj plán jsem tedy okamžitě přehodnotil a přešel na jedinou fungující metodu: ptát se přímo každého přijíždějícího řidiče, zda jede naším směrem. Řidič buď jen zavrtěl hlavou, nebo přikývl a my naskočili.
Faraonské poklady na Tahriru a islámská architektura
Přímo u náměstí Tahrir se nachází slavné Egyptské muzeum. Jeho historické prostory jsme si s obrovským zájmem a pečlivostí prošli a všechny ty tisíce let staré exponáty, mumie a starověké artefakty nás neuvěřitelně fascinovaly.
Po několikahodinové fascinující prohlídce muzea jsme se rozhodli pokračovat dále pěšky směrem k významné mešitě Al-Azhar. Cestou k ní jsme ještě navštívili historickou madrasu sultána Al-Ghúrího. Obě tyto stavby z doby mamlúcké architektury jsou naprosto úžasné, detailně zdobené a nabízejí neuvěřitelně nádherný pohled na bohatou islámskou historii města.
Nálet na slavné tržnici
Po duchovním a architektonickém zážitku u mešity naše kroky vedly na známou a obrovskou tržnici Chán al-Chalílí (Khan el-Khalili), která se nachází v těsné blízkosti.
Zde nás však čekala ta stinná stránka turistické Káhiry. Jakmile místní prodejci uviděli evropské turisty na vlastní pěst, doslova se na nás vrhli jako supi. Zážitek z procházky mezi stánky tak byl kvůli neustálému pokřikování, tahání za rukávy a neodbytnému vnucování zboží spíše hodně rozporuplný a náročný na psychiku. I taková je ale reálná tvář Káhiry!
